Proč nadační fond?

Radost, zdraví, láska… tři slova, která symbolizují to, co si ve svém životě přejeme nejvíce.
Ne všichni jsme ale plni zdraví, síly a elánu.
Ne každý z nás má to štěstí a vyrůstá v harmonickém prostředí obklopen lidmi, které má rád a kteří ho mají rádi.
Teprve když je něco špatně, uvědomíme si, že nic není samozřejmostí.
Žijeme v dynamické době, úspěch je měřen penězi, popularitou.
Čas jsou peníze.
Zkusme se na chvíli zastavit a udělat něco pro ty druhé.
A tím vlastně i pro sebe – pro pocit, že nás tato „dynamická” doba ještě úplně nepohltila...
Proto tento nadační fond.

Zdeňka Žádníková Volencová

Jak přišla pohádka na pardubické dětské oddělení nemocnice

PrimářJednoho krásného jarního dne se na prahu dětského oddělení objevil nenápadný muž (nakonec se z něj vyklubal pan malíř, ale abych nepředbíhal), který nabídl pomalovat stěny dětského oddělení tak, aby vymizely zbytky bílé barvy, která na stěnách ještě zůstala. Přinesl s sebou zázračnou knížku s obrázky a návrhem, aby na stěny přijely mašinky se strojvůdci, přiběhly myšky se sýrem a aby s sebou přivedly ještě další a další lidičky, zvířátka, autíčka a lodičky.
Veškerá aktivita byla podpořena nabídkou Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové, který by všechny malovánky finančně podpořil. Obrázky sami působily kouzelně stejně jako nadšení pana malíře a tak se postupně toto nadšení přenášelo i na nás. Tedy upřímně řečeno, nešlo ani tak o přenášení jako o okamžité přeskočení. Za chvilku jsme už procházeli dětským oddělením a v duchu jsme na jednotlivé stěny malovali společně všechny obrázky. A potom přišla ta dlouhá doba tvoření. Pan malíř přicházel na dětské oddělení a po vzájemné domluvě maloval tam, kde to bylo z provozních důvodů možné. Často se pan malíř prodíral mezi malými pacienty a často jsme se my s maminkami a dětmi prodírali barvami, které se zrovna chystaly skočit na zeď. Sžili jsme se natolik, že na několik měsíců byl pan malíř součástí našeho kolektivu, spolu jsme se radovali z objevujících se barevných příběhů na stěnách. A tak v ambulanci vyrostla přírodní scéna s vláčkem v herně a navíc se ještě na stěně objevil laťkový plot, který vše dokreslil. Náročnější to bylo na jednotce intenzivní péče a to nejen z hlediska provozu, ale také z hlediska našeho přání, aby se i na stropě odvíjeli různé příběhy. Vždyť odpovězte si sami sobě :“ Chtěli byste se dívat dlouhé hodiny na bílý strop ??“ Tak se na stropě objevila nejen duha, ale také kus rybníku a spousta veselých zvířátek. Maminky potom mohly dětem, které jsou upoutány na lůžko, povídat dlouhé pohádky o myškách, čápech a červících. Celé snažení pokračovalo cirkusovým prostředím s velkým slonem na chodbách další stanice dětského oddělení, kdy cirkus nenápadně přechází ve vodní hladinu a nakonec i pod ní s mnoha barevnými rybičkami. Prostředí přírody pak končí v čekárně dětského oddělení, kde se příroda spojila i s původní výzdobou, kdy dřevění ptáčkové „usedli“ na větve nového stromu a dlouho osamocená dřevěná kočička si mohla konečně popovídat s myškami - novými kamarády. Po mnoha dnech a týdnech bylo dokončeno společné úsilí a mohli jsme se sejít všichni – pan malíř Libor Škrlík, lékaři a sestřičky z oddělení a také Ti, kteří byli během celého projektu v pozadí, ale bez jejich nadšení a řízení celé „akce“ by se dobrá věc nemohla nikdy podařit. Prohlédnout si zlatý konec díla přišla paní Zdeňka Žádníková a ředitelka nadace paní Gabriela Kudláčková. Zlatým hřebem bylo večerní společné setkání jako vyvrcholení několikaměsíční práce.
Rád bych nakonec poděkoval za dětské oddělení, za nemocné děti a jejich rodiče všem, kteří se na tomto projektu podíleli – paní Žádníkové, paní Kudláčkové, panu malíři Škrlíkovi, všem sponzorům, kteří podpořili dobrou věc a všem, kteří byť menším dílem pomohly dětem v klidu prožít chvíle nutného pobytu v nemocnici.

Za celé dětské oddělení
Vladimír Němec
prim. dětského oddělení
Pardubická krajská nemocnice a.s.
United Kingdom best betting sites with gbetting.co.uk